aktivita vrchního inspektora Puncovního úřadu a soudního znalce

Odstoupení od kupní smlouvy ve lhůtě 14 dní

4. dubna 2013 v 0:05 | Mgr. Roman Kopečný |  Spotřebitelé
Na webu se objevil článek pojednávající o praktikách některých e-shopů, které se snaží "vypořádat" s "nepříjemností", že zboží, které si spotřebitel zakoupí prostřednictvím komunikace na dálku (internet, telefon apod.), může ve lhůtě 14 dnů bez uvedení důvodu vrátit a požadovat vrácení plné kupní ceny. Uvedená lhůta slouží k tomu, aby se spotřebitel se zbožím během 14 dnů seznámil, prohlédl si ho a vyzkoušel. Je to tedy pojistka nejen proti tomu, když místo zboží - na dobře nasvětlené a profesionálně vyretušované fotografii - dorazí zboží o poznání jiného vzhledu (např. u šperku), nebo když spotřebiteli funkčnost či jiná vlastnost zboží nevyhovuje (např. u technických výrobků).

Z rozhodnutí Evropského soudního dvoru plyne, že směrnice 97/7/ES musí být interpretována jako nadřazená zákonům jednotlivých států, které by umožnily provozovatelům e-shopů či zásilkových služeb požadovat od zákazníků, kteří zboží vrátí ve lhůtě stanovené zákonem, úhradu nákladů na dopravu směrem k zákazníkovi. To v praxi znamená, že v současné době je prodejce již povinen vrátil zákazníkovi veškeré peníze za objednané zboží (a to do 30 dní), tedy i částku zaplacenou za poštovné, balné, atd. Cena poštovného za zaslání vraceného zboží zpět obchodníkovi jde však stále k tíži zákazníka.

Jak už to však v našich zemích chodí, najdou se vykukové jak mezi obchodníky - kteří se snaží uvedené právo spotřebitele obejít -, tak mezi spotřebiteli - kteří se snaží udělat si z e-shopů levnou "půjčovnu".
Výše zmíněný článek se pak zabývá pouze prvním z uvedených případů, tedy snahou e-shopů vyhnout se možnosti zrušení kupní smlouvy ve lhůtě 14 dnů bez uvedení důvodů.

Co článek nezmiňuje - a co není mezi spotřebiteli většinou známé - je, že tato povinnost se nevztahuje na případy v zákoně přímo vyjmenované (např. audio či video nahrávky a počítačové programy, porušil-li spotřebitel jejich originální obal, noviny, časopisy nebo zboží které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, zboží upravené na přání zákazníka, atd.)

Dále se obecně neví, že povinnosti se nemůže obchodník zbavit ani v případě, že vracené zboží je poškozeno či částečně zkonzumováno, atd. I v takovém případě dochází k právoplatnému odstoupení od kupní smlouvy uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku - ve lhůtě 14 dnů. Obchodník pak může od vracené částky odečíst hodnotu poškození zboží či jeho zkonzumované části. Zde bude jistě dostatek prostoru pro vleklé soudní pře.

K obsahu výše uvedeného článku je však třeba upozornit na skutečnost, že podstatné je znění obchodních podmínek daného e-shopu. Proto je nanejvýš potřebné, aby spotřebitel - ještě před odsouhlasením těchto obchodních podmínek (ke kterému většinou dochází pouhým "odklepnutím") - se s jejich obsahem seznámil! Z praxe posuzování ČOI totiž plyne, že pokud v obchodních podmínkách je uvedeno, že v případě osobního převzetí zboží v "kamenné" prodejně" se na webové stránce (v e-shopu) jedná o pouhou rezervaci či předobjednávku a vlastní kupní smlouva se uzavírá až při převzetí vlastního zboží v prodejně, nejedná se o nákup prostřednictvím komunikace na dálku (a s tím související právo na odstoupení od kupní smlouvy do 14 dní). Tuto praxi posuzování ze strany ČOI (a diskuzi o tom, zda se jedná či nejedná o nekalou obchodní praktiku či obcházení zákona) by mohlo změnit - předpokládám - pouze pravomocné rozhodnutí soudu v takovéto věci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 16:50 | Reagovat

Děkuju za vysvětlení, dost pomohlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama