aktivita vrchního inspektora Puncovního úřadu a soudního znalce

Reklamace zboží - některé aspekty, část 2.

15. dubna 2010 v 9:47 | Mgr. Roman Kopečný |  Spotřebitelé


3 Specifika reklamace zboží u některých atypických kupních smluv[1]
3.1 Záruka na použité zboží - nákup v obchodě
Při prodeji zboží použitého prodávající ze zákona neodpovídá za vady, které se projeví později, než při převzetí zboží. Na použité zboží se tedy žádná zákonná záruka nevztahuje, pokud ji prodávající sám dobrovolně neposkytne. Prodávající (při prodeji zboží v obchodě § 612 až 627 OZ) odpovídá podle § 616 odst. 1 občanského zákoníku[2] pouze za vady, které prodávaná věc má již při převzetí (což musí kupující prokázat), přičemž se za takové vady nepovažují vady odpovídající míře běžného opotřebení.
Pokud se vada vyskytne v prvních šesti měsících po převzetí zboží, musí prokazovat prodejce použitého zboží, že vada vznikla teprve po převzetí zboží - pokud to neprokáže, občanský zákoník stanoví v § 616 odst. 4 vyvratitelnou domněnku, že se jedná o vadu, která již existovala v době převzetí (neodporuje-li to povaze věci). Nejde však o záruku (tou je totiž odpovědnost za vady, které se projeví až po převzetí zboží). Pokud prodávající nadto poskytl dobrovolně na výrobek i záruku, měl v záručním listu určit její podmínky. Pokud tak neučinil, použijí se pravidla zákonná. Z povahy věci plyne, že není možné uplatnit možnost řešení reklamace výměnou zboží, neboť při prodeji použitého zboží prodávající nemá kvalitativně shodný výrobek odpovídající prodanému. Proto je možné v případě vady požadovat opravu. Není-li pak oprava možná, je možné odstoupit od smlouvy. Jde-li o vadu, která nebrání řádnému užívání věci, je možné též požadovat slevu z kupní ceny.


3.2 Záruka na použité zboží - nákup od soukromé osoby

Při nákupu jakékoliv použitého zboží (i přesto, že prodávající tvrdí, že je nové) od jiné soukromé osoby, není možné uplatnit právní úpravu na ochranu spotřebitele (ani ustanovení občanského zákoníku týkající se prodeje zboží v obchodě[3]) - ta se aplikuje pouze na vztahy mezi spotřebiteli a podnikateli. V takovém případě prodávající odpovídá pouze za vady, které existovaly již při převzetí věci, a o nichž kupujícího neinformoval. Je na kupujícím, aby prokázal, že jím popsané vady již existovaly v době, kdy věc koupil. Pokud je toto schopen prokázat (například pomocí znaleckého posudku apod.), má podle § 597 odst. 1 občanského zákoníku právo na přiměřenou slevu (např. v hodnotě opravy, která musela být v souvislosti s vyskytlou vadou provedena). Pokud by šlo o vady, které činí věc neupotřebitelnou, může dokonce odstoupit od smlouvy. Reklamaci je pak možné uplatnit ve lhůtě 6 měsíců od převzetí zboží. Pakliže prodávající nebude ochoten splnit své právní povinnosti dobrovolně, nezbude kupujícímu pravděpodobně nic jiného, než věc řešit prostřednictvím žaloby soudní cestou.

3.3 Záruka u věci "z druhé ruky"
Právo z odpovědnosti za vady (tzv. záruční odpovědnost) přímo souvisí s konkrétní smlouvou o prodeji zboží v obchodě, a proto je prodávající věci odpovědný za vady prodaného zboží pouze prvnímu kupujícímu, a to v rozsahu zákonem stanovené záruky, případně nad tento rámec v rozsahu, který sám dobrovolně určí. Pokud ovšem ještě před uplynutím záruční doby spotřebitel prodá, daruje či jinak převede dotčenou věc na jinou osobu, nový nabyvatel věci nenastupuje do práv původního kupujícího, a nemůže proto ani sám uplatňovat odpovědnost za vady (reklamovat) zboží u původního prodávajícího. Není však vyloučeno, aby původní kupující s novým nabyvatelem věci uzavřel písemnou smlouvu o postoupení pohledávky z odpovědnosti za vady ve smyslu § 524 občanského zákoníku[4], na jejímž základě by nový nabyvatel získal práva z odpovědnosti za vady, která dosud měl původní kupující. Stejně tak je možné, aby původní kupující vystavil novému nabyvateli k uplatnění odpovědnosti za vady plnou moc, případně aby sám odpovědnost za vady uplatňoval, byť už není vlastníkem věci. Všechny uvedené alternativy ovšem předpokládají součinnost původního kupujícího. V žádném případě však pouhou koupí zboží není právo z odpovědnosti za vady na nového kupujícího postoupeno, a to ani v případě, že je ke zboží poskytnut původní záruční list či doklad o koupi.

3.4 Když použité zboží neodpovídá popisu
Podle ustanovení § 597 odst. 2 občanského zákoníku[5] platí, že pokud prodávané zboží nemá vlastnosti, o nichž prodávající kupujícího ujišťoval (např. neodpovídá popisu), má kupující právo odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení kupní ceny ve smyslu ustanovení § 597 odst. 2 občanského zákoníku. Odmítne-li však prodávající žádosti vyhovět, nezbude kupujícímu pravděpodobně nic jiného, než domáhat se svých práv soudní cestou.[6]

3.5 Odstoupení od smlouvy v internetovém obchodě
Právo spotřebitele odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů ode dne převzetí zboží není možné vázat na žádné podmínky či sankce. Následkem odstoupení od smlouvy je ve smyslu ustanovení § 457 občanského zákoníku[7] povinnost obou stran vydat si navzájem bezdůvodné obohacení, kterým je vše, co podle zrušené smlouvy dostaly. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytovateli služeb přijaté plnění, je-li to možné, tedy nejčastěji převzaté zboží. Prodávající je pak povinen spotřebiteli vrátit plnou výši zaplacené kupní ceny. Uplatní-li spotřebitel právo od smlouvy odstoupit, je prodávající povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky (kupní cenu, popř. zálohu) nejpozději do 30 dnů od odstoupení od smlouvy. Není-li spotřebitel již schopen zboží či jiné převzaté plnění vrátit (převzaté plnění již například nemá), anebo jeho hodnota byla již snížena (došlo k částečnému spotřebování či opotřebování zboží), je spotřebitel povinen chybějící hodnotu podle ustanovení § 458 odst. 1 občanského zákoníku[8] nahradit v penězích - v praxi se tak děje formou započtení na prodávajícím vracenou kupní cenu, která je tudíž spotřebiteli vyplacena ve snížené hodnotě. Nadto mohou být spotřebiteli účtovány pouze skutečně vynaložené náklady spojené s vrácením zboží. Kupující nemá povinnost reklamovat zboží v původním obalu, a to dokonce ani v případě, když to prodávající uvádí v reklamačních podmínkách či řádech. Zákon takovou podmínku reklamace nestanoví a prodávající ji nemůže kupujícímu sám ukládat. Žádný právní předpis neumožňuje zákonnou záruku jakýmkoli způsobem omezovat či podmiňovat. Výslovně to vylučuje i ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku[9], které zakazuje jakoukoli odchylku od zákona v neprospěch spotřebitele. Ve smyslu ustanovení § 56 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku[10] pak výslovně není možné právo spotřebitele z odpovědnosti za vady ani dohodou jakkoli omezit, a proto ani prodávající sám není oprávněn vázat reklamaci na splnění jakýchkoli podmínek - - tedy ani na dodání vadného výrobku v originálním obalu. Právo odstoupit od smlouvy má však spotřebitel podle § 53 odst. 7 občanského zákoníku[11] i v případě, že zboží již použil, ba dokonce i tehdy, jestliže jej již částečně opotřeboval - pak se uplatní shora popsaná metoda zápočtu spotřebované hodnoty na vracenou cenu. Současná česká právní úprava je již v souladu s evropskou směrnicí č. 97/7/ES a požadavek na bezpodmínečnost a nesankcionovatelnost práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy
(výslovně uveden v ustanovení § 53 odst. 10 občanského zákoníku). Znamená to, že nepřichází v úvahu žádné kladení podmínek, účtování poplatků za odstoupení od smlouvy či odstupného. Pokud by poskytovatel služby chtěl spotřebiteli účtovat náklady spojené s vrácením zboží, musel by je řádně doložit. Toto opatření má za účel umožnit spotřebiteli zboží v klidu a náležitě vyzkoušet proto, že narozdíl od běžného nákupu v obchodě k tomu nemá při zásilkovém prodeji šanci, nemá možnost zjistit, zda mu zboží vyhovuje, ani jeho funkčnost porovnat s jiným zbožím. Nejde tedy o náhražku reklamací (reklamovat toto zboží je možné samozřejmě v záruční době).


3.6 Vrácení zboží mezi soukromými osobami
Pakliže se kupující rozhodl zakoupenou věc vrátit a prodávající se rozhodl jeho žádosti vyhovět, je prodávající samozřejmě povinen vrátit zaplacenou kupní cenu. Pokud se jedná o prodej zboží mezi dvěma soukromými osobami v rámci internetového serveru typu aukro,
neuplatní se právní úprava dle ustanovení § 53 občanského zákoníku. Analogicky však lze říci, že nejedná-li se o reklamaci, není prodávající pravděpodobně povinen vracet kupujícímu náklady za poštovné. V takovém případě je na místě se také pokusit s kupujícím dohodnout např. na tom, že polovinu kupní ceny uhradí předem a polovinu až po doručení nevyhovujícího zboží.



[2] § 616
(1) Prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní smlouvou podle odstavce 1 se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům právních předpisů, je v tomu odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. U potravin musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti, a jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, datum použitelnosti. Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby její činnost mu byla předvedena.
(3) V případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen "rozpor s kupní smlouvou"), má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil.
(4) Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak.
[3] Občanský zákoník § 612 až 627.
[4] § 524
(1) Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.
(2) S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
[5] § 597
(1) Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.
(2) Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestli jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým.
[6] Nadto je vhodné při elektronickém aukčním obchodování, dle ustálené praxe serveru aukro, udělit takovému prodávajícímu negativní komentář.
[7] § 457
Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
[8] § 458
(1) Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
(2) S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.
(3) Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil.
[9] § 55
(1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.
(2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.
(3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.
[10] § 56
(1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která
a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli působena smrt či újma na zdraví,
b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu,
c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele,
d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí,
e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli,
f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby,
g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy,
h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě,
i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,
j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly,
k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.
[11] § 53
(1) Pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například internet.
(2) Prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání mohou být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl. Pouze s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele mohou být použity automatické telefonní systémy bez (lidské) obsluhy, faxové přístroje a automatické rozesílání elektronické pošty. Použitím těchto prostředků komunikace na dálku nesmí spotřebiteli vzniknout žádné náklady.
(3) Při použití prostředků komunikace na dálku musí být obsahem návrhu informace nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných náležitostí smlouvy upravených v této části a podstatných náležitostí smlouvy stanovených v části osmé zákona. Tyto informace musí být poskytnuty určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutím k zásadám dobré víry a k ochraně osob, zejména nezletilých nebo spotřebitelů.
(4) Při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty zejména tyto informace:
a) obchodní firma nebo jména a příjmení a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, u zahraniční osoby rovněž adresu podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li zřízeny, údaj o zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, včetně spisové značky, pokud je přidělena, a kontaktní údaje, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, případně adresu pro doručování elektronické pošty,
b) údaje o příslušném kontrolním orgánu, podléhá-li činnost dodavatele režimu povolování,
c) název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb,
d) cena zboží nebo služeb, z níž jednoznačně vyplývá, zda je uvedena včetně všech daní a poplatků, mají-li k ní být připočítávány,
e) náklady na dodání,
f) způsob platby, dodání nebo plnění,
g) poučení o právu na odstoupení, s výjimkou případů podle odstavce 8,
h) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku,
i) doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti.
K informacím podle písmen a) a b) zajistí dodavatel trvalý veřejný přístup; nedodržení této povinnosti se považuje za nepředání informací podle § 53 odst. 7.
(5) Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku, je dodavatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. Objednávka a potvrzení jejího obdržení jsou považovány za doručené, pokud se s nimi strany, jimž byly určeny, mohou seznámit.
(6) Po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku, nejpozději však před plněním, musí být spotřebiteli písemně poskytnuty tyto informace:
a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby,
b) informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy,
c) informace o službách po prodeji a o zárukách,
d) podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je delší než 1 rok.
(7) Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní.
(8) Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv
a) na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění,
b) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele,
c) na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání,
d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal,
e) na dodávku novin, periodik a časopisů,
f) spočívajících ve hře nebo loterii.
(9) Poskytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není spotřebitel povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom vyrozumět.
(10) Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 7, má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit
spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 František Š. František Š. | E-mail | 15. ledna 2014 v 9:02 | Reagovat

Dobrý den.
Není mi moc jasné :
Právo z odpovědnosti za vady (tzv. záruční odpovědnost) přímo souvisí s konkrétní smlouvou o prodeji zboží v obchodě, a proto je prodávající věci odpovědný za vady prodaného zboží pouze prvnímu kupujícímu, a to v rozsahu zákonem stanovené záruky, případně nad tento rámec v rozsahu, který sám dobrovolně určí. Pokud ovšem ještě před uplynutím záruční doby spotřebitel prodá, daruje či jinak převede dotčenou věc na jinou osobu, nový nabyvatel věci nenastupuje do práv původního kupujícího, a nemůže proto ani sám uplatňovat odpovědnost za vady (reklamovat) zboží u původního prodávajícího.
     Znamená to, že pokud si např. koupím dalekohled, je v záruce ,ale ne v zákonné dvouleté,ale např. pětileté záruce u výrobce a prodám ho soukromé osobě.V případě závady kupující soukromá osoba nemůže sama dalekohled u výrobce reklamovat? Musí mi poslat a reklamovat ho musím já? Myslel jsem, že záruka je na zboží a je jedno kdo ji vlastní.
Děkuji
František

2 Bc. Roman Kopečný Bc. Roman Kopečný | 15. ledna 2014 v 9:44 | Reagovat

Dobrý den.
Delší záruka než zákonná je upravena přímo ujednáním mezi prodávajícím a kupujícím. Tedy, po dobu nad zákonnou záruku, stanovuje její podmínky prodávající - obvykle bývá proti zákonné záruce omezena (např. není možné již zrušit kupní smlouvu, vztahuje se pouze na některé komponenty, atd.)Ale i v oné zákonné lhůtě platí, že právo na reklamaci má první majitel. Je to tedy tak, jak v závěru svého dotazu píšete. Někteří prodejci - např. jízdních kol - se jistí tak, že vyplňujete při koupi záruční list, ve kterém jsou uvedeny údaje o kupujicím. Obvykle je ale situace jednodušší, protože žádný doklad o kupujícím (prvním majiteli) není k dispozici a navíc obchodníci také toto zákonné omezení neznají. Upozorňuji, že uvedený článek se vztahuje k situaci před platností nového OZ.
S pozdravem Bc. Kopečný

3 František Š. František Š. | E-mail | 15. ledna 2014 v 11:15 | Reagovat

Dobrý den.
Děkuji Vám za odpověď. Ta událost se opravdu stala po 1.1.2014.Kupec byl před uzavřením obchodu vyrozuměn, že záruka je u výrobce. (doslova - Je
koupený v obchodě v a zákonná záruční 2-létá lhůta již skončila. Písemně jsem si ověřoval u prodejce, že 5-ti létá záruka je u výrobce, tak pokud bych
měl nějakou reklamaci ,tak přes prodejce by mu dalekohled odeslali).
     Jak by se podle nového OZ měla řešit reklamace mezi dvěma soukr. osobami? Kupující může reklamovat zboží u prodejce a tento musí odvést zboží do obchodu ,který pošle zboží výrobci? Anebo si kupující musí sám provést vyřízení reklamace, když byl o způsobu reklamace srozuměn a souhlasit s tímto. ? Přece výrobce poskytl navíc 5 let záruky do 14.4.2016 a je tedy podle mně garantem za stav výrobku,samozřejmě v rámci reklamace.
Jak by jste prosím tuto situaci řešil?
Děkuji za odpověď.
S pozdravem

František Š.

4 Bc. Roman Kopečný Bc. Roman Kopečný | 15. ledna 2014 v 11:31 | Reagovat

Dobrý den.
Tento blog je zaměřen na problematiku puncovnictví. Články obecnější povahy - jako je tento - pouze uvádějí do širší problematiky. Nový OZ pak v řadě věcí mění právní stav. Otevřeně tedy uvádím, že se nepovažuji za kompetentního v této situaci na Vaše otázky validně odpovědět (a pro rozsáhlost OZ a neexistenci soudních rozhodnutí to bude věc značně nelehká  i pro specialisty na spotřebitelskou problematiku. Osobně bych Vám doporučil se obrátit na Sdružení obrany spotřebitelů, na právníka nebo na ČOI. Rozhodující, podle jakého právního předpisu se bude ve věci postupovat (zda podle původní nebo nové úpravy) by mělo být to, kdy byla kupní smlouva uzavřena, nikoli kdy byla uplatněna reklamace.

5 Honza Honza | 7. února 2016 v 20:53 | Reagovat

Zkuste  www.reklamovat.cz, advokáti zdarma posoudí případ vadného zboží a zdarma za Vás přistoupí k uplatnění práv z odpovědnosti za vady zboží.

6 William Clark William Clark | 31. května 2016 v 11:39 | Reagovat

Nabízím ekvivalence úvěrovou linku, budete potřebovat pomoci
s nastartovat nebo obchodní nápad? William Clark úvěr domů
nabízí půjčky ve výši 3% úrokové sazby se v rozmezí 1000 až
50,000,000.00. Máme tým se zkušenostmi:
1) Osobní a refinancování půjčky
2) Obchodní Start-up a obchodní růst
3) Zlepšení Home a Investiční úvěr
4) Dluhu a Auto úvěr
5) úvěrová linka ve výši až $ 1,000,000.00

Finance a poradit. Bez ověření příjmu. Nepotřebujete
kreditní skóre. Velmi příznivé úrokové sazby.
Email William Clark
E-mailová adresa: clarkservices1984@gmail.com
William Clark úvěr specialista,
buňka: +1 (916) 520-4188

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama